Častokrát
se mně samotnému stane, že jdu do určité věci s obrovskou energií
a nadšením, odhodlaný - ale dříve, či ještě dříve než dříve, jsem stažen
zpět něčím, co mi říká, že je to zbytečná námaha, že na to nemám a podobně.
Vtip - a patrně špatný - je v tom, že to vzdáváme dříve, než vůbec můžeme
dostat objektivní fakta o celé situaci (a z toho případně usoudit,
zda má či nemá cenu pokračovat).
Apoštol
Pavel to měl v hlavě docela v pořádku, narozdíl od například mě,
takže se můžeme podívat na jeho život, jakoby příkladem. Skutky 14 vypráví o
tom, jak Pavel kázal v Lystře a mocí Ježíše Krista uzdravil ochrnutého (Sk
14:10). Dav se později rozlítil (důvody proč, by zbytečně odtáhly naši
pozornost od tématu) a začal Pavla kamenovat. Kamenovali ho tak tvrdě, že si už
mysleli, že je Pavel mrtvý (Sk 14:19).
Něco
podobného se stává i nám, že? Něco započneme s dobrými úmysly, zdravou
vírou a celkovým entusiasmem, ze začátku se nám třeba i daří, ale
v zápětí přichází nezdar a „kamenování“. Jak se zachováme? Považujeme
se za poražené a „ukamenované k smrti“ a vzdáváme to?
Učedníci
ukamenovaného Pavla vyvlekli za město, kde se Pavel probral a vrátil se zpět do
města, kde ho před tím kamenovali (Sk 14:20). Považoval se Pavel za poraženého,
„ukamenovaného“? V žádném případě! Pavel se NEVZDAL, zvedl se a šel zpátky
– postavit se tomu čelem. A hned druhý den pokračoval v původním plánu –
pokračoval v šíření evangelia (Sk 14:21).
Chci
vás takto povzbudit k tomu, abychom se nevzdávali předčasně. Myslíme si,
že už je boj prohraný, ale zdaleka to tak nemusí být. Můžou nás kamenovat
k smrti, nebo i „kamenovat k smrti“, ale Bůh je věrný a nenechá
nás pokoušet nad naše možnosti (1 K 10:13). Kriste Pane, vždyť ty
umíš i křísit mrtvé! Věřme a nebojme se setrvat v našem boji. Amen.
Žádné komentáře:
Okomentovat