Ony to mají!

Tak jsem se po čase zase pustil do přemýšlení a nad jezením „ďábelského salátu“ mě napadlo, proč my se vlastně bojíme mluvit s nevěřícími? A tím mluvit nemyslím ani tak mluvit, jako spíš s nimi bojovat o svoji víru – říct jim věci natvrdo.

Už dopředu musím říct, že jsem na odpověď nepřišel. Příčinu skutečně neznám. Ale všiml jsem si na dětech, že ty tento strach nemají! Na besídce se učí odpovídat na každou otázku obratem „Pán Ježíš“. My samozřejmě už víme, že takto se nedá odpovídat na všechno.

Dá.

Děcka na to přišly, ony to mají! Kdysi jsem skoro viděl jeden americký film (tím skoro myslím to, že jsem si jen přečetl o čem je) a základní motiv byl ten, že děti se rodí vševědoucí a znají všechny zákony vesmíru. My samozřejmě víme, že je to blbost. Ale jen do té doby, než nám dojde, že je to pravda. Nemyslím tím tu absurditu vševědoucnosti, ale automatickou znalost Božího zákona, se kterou se rodíme, než zakousneme onoho hadího ovoce a staneme se zmatenými. Vysvětlím...

Můj známý má dceru, a když byla ještě malinká, byli spolu u rybníka. Tento její tatínek se s ní šel projít a potkali slečnu velmi vnadných vzhledů oblečenou jen do plavek. Tatínek se za ní a otočil a hned dostal od dcerušky vynadáno „Tati! Máš přece maminku!“ Tady vidíme, jak přísné děti jsou – a nemylme se, není to přísnou výchovou a vštěpeným Božím zákonem.

Všichni se rodíme takto „bystrozrací“, avšak později si každý z nás kousne do onoho jablka, které nás jednou pro vždy zaslepí a my už pak nezvládneme jít život bez Boží hole, pomocné berličky ale zároveň výchovného biče. Na besídce se učí děti odpovídat na každou otázku obratem „Pán Ježíš“. My samozřejmě už víme, že takto se nedá odpovídat na všechno.

Dá. Samozřejmě nelze takto odpovědět na složité teologické otázky, ale copak nám nevěřící pokládají složité teologické otázky? „Proč věříš?“ „Vyrůstal jsem ve věřící rodině...“ ŠPATNĚ. Ježíš! Ten za to může. Rodino, buďme v těch rozhovorech i trochu „slepí“, jako jsou ty děti.

Amen, pravím vám, kdo nepřijme království Boží jako dítě, jistě do něho nevejde. (L 18:17)