O Vítězi

V poslední době se setkávám s otázkami (ne)jistot spasení. S těmito otázkami jsem konfrontován jednak ve vztazích se svými přáteli, ale jsem s nimi konfrontován i sám ve svém srdci. Jak si mohu být jistý, že jsem spasen? Je to vskutku triviální otázka a určitě byste vymysleli tucet odpovědí, které by mě však neuspokojily.

Jak si mohu být tedy jistý, že jdu do nebe? Myslím, že otázka sama o sobě je položená velmi neobratně. Proč? Protože nebe není důvod, proč to děláme. Většina z nás se mylně domnívá, že křesťanství je o následování Vítěze. Není to pravda. Křesťanství je o následování Krista, který je „shodou okolností“ i Vítěz. Je důležité si tento aspekt uvědomit a zamyslet se nad tím, jestli jdeme za Kristem z lásky, nebo protože víme, že vyhraje. Otázka otevřené nebeské brány tedy není vůbec na místě. Kdybychom snad zjistili, že nás Bůh odsoudí a nepustí nás do nebe, opustili bychom ho? Kdyby Ježíš prohrál, opustili bychom ho? Jsme bojovníci věrní svému Vojevůdci, neseme s ním kříž a jdeme s ním i na smrt, nebo se jen chceme přidat k vítězné straně?

Tolik k osobnímu přístupu k otázce. Nicméně, odpověď je přesto důležitá. Jsme jen lidé a potřebujeme mít tu jistotu, nebo alespoň naději, že náš vojevůdce vyhraje (a hlavně, že nás vezme s sebou). Zde přichází ona chvíle nejistoty: vím, že nejsem dost dobrý a selhávám. Jak tedy mohu být zachráněn?

Pokud se někdo domnívá, že ho snad Bůh k sobě nevezme, protože ho špatně následuje, co na to říct? Snad jen, že je to zklamání. A to skutečně – je zklamání, že jsme dostali od Boha rozum a přesto ďáblovi tento kec sežereme i s navijákem.

Ježíš přece řekl, že kdokoli přijme jeho oběť a uvěří v ni (a také ve smysl, který to pro nás má), bude zachráněn. A to je slib. Bůh je přece dobrý a ze své spravedlivé podstaty slib nemůže zrušit. Můžeme si být tedy jisti (nebo raději mít víru) spasením, protože Pán to slíbil. Kdybych to řekl hloupě: Vytvořením této omilostňující spravedlnosti nám Bůh slibuje účast na jeho království, a pokud jeho slib přijmeme, nemůže nám jej odejmout, ani kdyby chtěl.

Samozřejmě, že se mnozí ozvou, že nemůžeme s takovou arogancí tvrdit, jak nás bude Bůh posuzovat, až přijde čas. Kdybychom se o to ale ani nesměli pokoušet, tak můžeme rovnou nechat bible zavřené a jít se zahrabat.