V poslední době se setkávám s otázkami
(ne)jistot spasení. S těmito otázkami jsem konfrontován jednak ve vztazích
se svými přáteli, ale jsem s nimi konfrontován i sám ve svém srdci. Jak si
mohu být jistý, že jsem spasen? Je to vskutku triviální otázka a určitě byste
vymysleli tucet odpovědí, které by mě však neuspokojily.
Jak si mohu být tedy jistý, že jdu do nebe?
Myslím, že otázka sama o sobě je položená velmi neobratně. Proč? Protože nebe
není důvod, proč to děláme. Většina z nás se mylně domnívá, že křesťanství
je o následování Vítěze. Není to pravda. Křesťanství je o následování Krista,
který je „shodou okolností“ i Vítěz. Je důležité si tento aspekt uvědomit a
zamyslet se nad tím, jestli jdeme za Kristem z lásky, nebo protože víme,
že vyhraje. Otázka otevřené nebeské brány tedy není vůbec na místě. Kdybychom
snad zjistili, že nás Bůh odsoudí a nepustí nás do nebe, opustili bychom ho?
Kdyby Ježíš prohrál, opustili bychom ho? Jsme bojovníci věrní svému Vojevůdci,
neseme s ním kříž a jdeme s ním i na smrt, nebo se jen chceme přidat
k vítězné straně?
Tolik k osobnímu přístupu k otázce.
Nicméně, odpověď je přesto důležitá. Jsme jen lidé a potřebujeme mít tu
jistotu, nebo alespoň naději, že náš vojevůdce vyhraje (a hlavně, že nás vezme
s sebou). Zde přichází ona chvíle nejistoty: vím, že nejsem dost dobrý a
selhávám. Jak tedy mohu být zachráněn?
Pokud se někdo domnívá, že ho snad Bůh k sobě
nevezme, protože ho špatně následuje, co na to říct? Snad jen, že je to
zklamání. A to skutečně – je zklamání, že jsme dostali od Boha rozum a přesto ďáblovi
tento kec sežereme i s navijákem.
Ježíš přece řekl, že kdokoli přijme jeho oběť
a uvěří v ni (a také ve smysl, který to pro nás má), bude zachráněn. A to
je slib. Bůh je přece dobrý a ze své spravedlivé podstaty slib nemůže zrušit.
Můžeme si být tedy jisti (nebo raději mít víru) spasením, protože Pán to
slíbil. Kdybych to řekl hloupě: Vytvořením této omilostňující spravedlnosti nám
Bůh slibuje účast na jeho království, a pokud jeho slib přijmeme, nemůže nám
jej odejmout, ani kdyby chtěl.
Samozřejmě, že se mnozí ozvou, že nemůžeme s takovou
arogancí tvrdit, jak nás bude Bůh posuzovat, až přijde čas. Kdybychom se o to
ale ani nesměli pokoušet, tak můžeme rovnou nechat bible zavřené a jít se
zahrabat.
