Život křesťana často propletou kdejaké nelehké nepříjemné zkoušky. Apoštol Pavel nám sám říká, že zkoušky jsou pro naše dobro:
Když podstupujete zkoušky, je to pro vaši výchovu; Bůh se k vám chová jako k vlastním dětem. Je snad dítě, které otec netrestá? Výchovou procházejí všichni; bez ní byste tedy nebyli jeho děti, leda nevlastní.
Žd 12:7,8
Je to právě víra, díky které překonáváme zkoušky. Součástí naší víry není ale pouze víra v Boha samotného, ale také důvěra v něj. Jedině on zná dopředu naši cestu a vede nás tou pro nás nejužitečnější cestou – cestou naplnění. Je jen na nás, zda mu budeme plně důvěřovat nebo se od cesty odkloníme.
Je to jako být slepcem a mít průvodce, který vás vede do cíle. Nevíte do čeho šlapete, pouze to cítíte. Takže pokud cítíte prach, pak víte, že jdete po bezpečné půdě a pak jsme spokojení a nereptáme. Někdy ale cesta nutně musí vést přes trní (jinudy to zrovna nejde) a tehdy cítíme, jak se nám trny zabodávají do nohou a cítíme, že už nedokážeme jít dál. Důležité je si proto uvědomit, že cesta, kterou procházíme, byť je sebetrnitější, je stále tou nejlepší cestou, kterou nás Bůh vede. Jinudy by to bylo zdlouhavější a po chvíli i mnohem bolestivější.
I kdybych měl jít údolím stínu smrti, ničeho zlého se nebojím, neboť ty se mnou jsi: tvůj prut a tvá hůl mě konejší.
Ž 23:4 (B21)
Žádné komentáře:
Okomentovat