Za koho zemřel?

Mezi nevěřícími často koluje rozprava, proč byla smrt Ježíše tak důležitá a co je na ní vyjímečného. Často i já jako křesťan si plně neuvědomuji význam této oběti. Chci říct, ano, Ježíš zemřel za naše hříchy a tím nás zachránil, ale už si tak úplně nedokážu představit, jak významné to bylo.

Za koho byste zemřeli? Pokud by to byl buď váš život nebo jeho, za koho byste svůj život položili? Za rodinu? Rodiče, bratra, sestru, syna, dceru, manželku? Za ty rozhodně. Zemřeli byste za své přátele? Pravděpodobně. Zemřeli byste za toho bezdomovce, který leží venku na lavičce? Možná. Zemřeli byste za politiky? Nebo ještě jinak, zemřeli byste za kriminálníka?

Je velice těžké se rozhodnout. Ježíšova smrt byla vyjímečná v tom, že neumíral jen za ty, kteří mu byli nejblíž, ale také za ty, kteří ho nenáviděli. Byl schopen zemřít jak za dobré, tak za špatné lidi.

Další ojedinělá věc na Ježíšově smrti: vzkříšení. Ano, jistě - mnoho lidí věří na vzkříšení. Ale zkusme se na chvíli zamyslet do hloubky, o co tady vlastně šlo. Představte si Ježišovu smrt jeho očima. Díváte se na lidi okolo sebe z kříže, pak zavíráte oči a chvíli o sobě nevíte (protože upadáte do bezvědomí). Co mohl Ježíš dělat další tři dny přesně nevíme, ale pak se najednou „probudil“ do svého těla. Kompletně zdravý, přestože měl díry na rukou a v bocích (Luk 24:39).

Tohle už není jen teologické pojednání, tohle je opravdu vážné. Představte si, jak trpěl a pak si jen „odskočil“ k Tátovi, říct mu, že vše probíhá podle plánu. A pak se zase vrátil.

Ježíšova smrt je zkrátka vyjímečná z toho důvodu, že je to vůbec poprvé, co se setkáváme s něčím tak ojedinělým a neobvyklým - a zároveň to mnozí nás považují za samozřejmost.

Chvála, ať už prohraji nebo vyhraji

Už jste někdy nenáviděli Boha? Myslím tím, jako křesťané. Byli jste na něj někdy naštvaní? Kdy to bylo? Jaká situace to způsobila?

Většinou Bohu nespíláme, pokud se máme dobře, jsme finančně zajištění a zkrátka šťastní. Co když ale o tohle přijdeme? To je pak opravdová zkouška věrnosti.

Vezměme si třeba biblického Joba. Měl se dobře, byl bohatý a nic mu nechybělo (Job 1:3). Potom ale o vše přišel, včetně rodiny a přátel. Všichni jím opovrhli. On ale zůstal věrný a za to mu Bůh dal jeho odplatu.

Když jsme s Bohem, tak to neznamená, že vše půjde jako po másle. Důležitá je důvěra v Boha a také síla ustát zkoušky.

Ve filmu Facing the Giants trenér amerického fotbalu vede svůj tým modlitbou: „Bože, dej nám sílu. Když vyhrajeme, budeme tě chválit. Když prohrajeme, také tě budeme chválit.“ Několik zápasů vyhrají, ale pak přichází prohra, ale hráči dodrží svůj slib a chválí Pána.

Není důležité jak těžké zkoušky jsou, ale kolik do toho dáme a jak moc je podstupujeme v Božím vedení. Proto, pokud vyhrajete, chvalte Boha. Pokud prohrajete, chvalte ho taky.

Víra jako důvěra

Život křesťana často propletou kdejaké nelehké nepříjemné zkoušky. Apoštol Pavel nám sám říká, že zkoušky jsou pro naše dobro:

Když podstupujete zkoušky, je to pro vaši výchovu; Bůh se k vám chová jako k vlastním dětem. Je snad dítě, které otec netrestá? Výchovou procházejí všichni; bez ní byste tedy nebyli jeho děti, leda nevlastní.

Žd 12:7,8

Je to právě víra, díky které překonáváme zkoušky. Součástí naší víry není ale pouze víra v Boha samotného, ale také důvěra v něj. Jedině on zná dopředu naši cestu a vede nás tou pro nás nejužitečnější cestou – cestou naplnění. Je jen na nás, zda mu budeme plně důvěřovat nebo se od cesty odkloníme.

Je to jako být slepcem a mít průvodce, který vás vede do cíle. Nevíte do čeho šlapete, pouze to cítíte. Takže pokud cítíte prach, pak víte, že jdete po bezpečné půdě a pak jsme spokojení a nereptáme. Někdy ale cesta nutně musí vést přes trní (jinudy to zrovna nejde) a tehdy cítíme, jak se nám trny zabodávají do nohou a cítíme, že už nedokážeme jít dál. Důležité je si proto uvědomit, že cesta, kterou procházíme, byť je sebetrnitější, je stále tou nejlepší cestou, kterou nás Bůh vede. Jinudy by to bylo zdlouhavější a po chvíli i mnohem bolestivější.

I kdybych měl jít údolím stínu smrti, ničeho zlého se nebojím, neboť ty se mnou jsi: tvůj prut a tvá hůl mě konejší.

Ž 23:4 (B21)