Trochu to s tím „Bohem“ přeháníme

V poslední době jsem i u sebe všiml problému s rozhodováním. Táhne se to se mnou už docela dlouho a trápí mě to. Nemohu říci, že jsem v tomto ohledu už za vodou, ale myslím, že jsem dnes přišel na něco závratného.

Až příliš moc se Boha doptáváme na Jeho vůli. V tomto ohledu je Boha potřeba úplně vynechat! Nechápejte mě špatně, prosím: Bůh je nutný k rozhodování, ale tím, že na něm takto pohodlně „požadujeme“ Jeho vůli na Něj vlastně úplně sprostě shazujeme odpovědnost za naše rozhodnutí! Přitom i já sám na sobě si uvědomuji, že to nedělám z víry, ale ze své sobecké pohodlnosti a to je špatně.

Mám dilema a ptám se Boha: „Co chceš, abych udělal?“ a on mi odpovídá: „A co chceš ty?“ Tak moc se ptám Boha na Jeho vůli, skoro jako bych se vyhýbal tomu, se rozhodnout. Ve filmu Vzepřít se Obrům je záložní trenér postaven před nelehkou úlohu: Hlavní trenér je slabý a mužstvo nezvládá a sportovní rada na záložního trenéra tlačí, aby prosadil při volení svoji autoritu a hlavního trenéra tak sesadil (později zjistíme, že Bůh pomůže hlavnímu trenérovi, ale o tom zatím nikdo neví). Co udělá hlavní trenér? Prosí svého zástupce, aby ho nezradil? Drží se zpátky, aby si u něj něco nepokazil? NE! Přijde za ním a řekne mu: „Rozhodni se! Váháním nikomu nepomůžeš.“

Stejné je to i se mnou. Skutečně se dotazuji na Boží vůli, nebo se zdráhám rozhodnout, protože se bojím následků? Díky, Bože, že se mnou tolik riskuješ, jako ten hlavní kouč! Myslím, že do určité míry je špatné rozhodnutí lepší volba než žádné rozhodnutí. Všiml jsem i toho během svého studia.

Chci studovat? Nechci? ... ptám se Boha na Jeho vůli a nic neslyším. Blbý? Ne. To, že nám Bůh nedává znát svoji vůli má obrovskou výhodu: Máme obrovskou svobodu v rozhodování (jedná-li se obecně o dobré věci). Nevíš, na jakou školu jít studovat? A Bůh nic neříká? Super, v tom případě se můžeš rozhodnout jak chceš sám – ale pozor! Musíš nést následky. Ale uznej, je lepší vystudovat špatnou školu, než ani nezačít studovat.

Jako další problém vidím i to, že Boží vůle věci ani moc nepřispívá. Tolik se na ni ptám, ale když mi ji Bůh dá, tak se mi najednou nechce. Toho jsem si všiml, při zkouškovém letos v červnu. Na zkoušku jsem šel z technických důvodů naprosto nepřipraven, už jsem měl práci, takže jsem se zase tolik nebál vyhození ze školy. Řekl jsem Bohu: „Budiž Tvá vůle, vyhodí-li mě, znamená to, že mě tu nechceš. Jestli tu zkoušku dám, vím, že je to Tvá vůle, abych zde zůstal a studoval.“ Přišel jsem tam s dalšími dvěma kluky, kteří byli mnohem víc naučení než já. Ti dva pohořeli a já prošel. Bůh mi tak dal najevo, že mě tam chce.

Tím to ale pro mě skončilo. Až do té doby, než jsem si uvědomil, že Boží vůli to nikdy nesmí končit! Jde o rozhodnutí – chceme to taky? A jestli ne, tak je lepší i to špatné rozhodnutí udělat, protože váháním nikomu nepomůžeme. Buď chci studovat a udělám pro to maximum, nebo nechci, ale v tom případě si budu hledat živobytí někde jinde.

Prosím, aplikujte si toto podobenství o studiu na VŠ na vaše ostatní problémy v rodinách, vztazích, manželstvích a podobně. Vždy je potřeba rozhodnutí a jít si za ním.

K tomu se váže poslední věc a to jsou priority. Jestliže se pro něco rozhodnu jakožto pro vážnou věc, je třeba z toho udělat určitě váženou prioritu. Po takovém rozhodnutí je nejlepší si udělat seznam priorit. A samozřejmě jej dodržet. Hotovo? Tak jak to probíhá? Ráno vstaneš a jdeš do koupelny. Umyješ se. V pořádku – hygiena je důležitá. Co dál? Ranní ztišení, pak oběd, pak se učíme, k večeru věnovat čas přítelkyni, večer ztišení a jít spát. Trochu jsem zanedbal to učení, pro které jsem se tak silně rozhodl. Zeptám se sám sebe – kolikrát jsem byl za den na facebooku? Proč je to tak důležité? Protože není na mém seznamu priorit! Není tam, tak ustupuje do pozadí – věnuju se prioritně věcem, které JSOU na tomto listu.

Víte co? Můžete chodit na facebook. Můžete tam být dvě hodiny denně. Můžete tam být i pět hodin denně. Můžete tam být klidně od rána až do noci a promrhat váš čas. Opravdu. Můžete a skutečně to není hřích. Ale jedině, pokud je to na vašem seznamu priorit.

Pochop mě správně, je potřeba moudrosti k rozhodnutí a uspořádání si priorit. Ale odstavec výše je tu kvůli Ježíšovým slovům: Ať je tvé ANO ano a NE ne. Sestavte si svůj žebříček hodnot, ale nelžete si. Pak ho dodržte.

Poslední věc: určitě selžete. Potřebujete Boha, aby vás tím provedl. Protože je to jeho dokonalý plán a vychovává nás k tomu se rozhodovat, tak právě i proto bude stát za námi. Ale jsme jen lidi a selžeme. Měl jsem problémy s hříchem a díky Bohu jsem se s tím dokázal vypořádat. Po čase jsem válčil s jinými problémy a i s těmi mi Bůh pomohl. Po čase ale přišla rána, když se na mě vynořil ten starý hřích, já mu podlehl – všechno se sesypalo jako domeček z karet. A je to fouknutím takhle pryč. Prostě pryč. A může se začít znovu. A myslím, že toho se u každé mé snahy bojím nejvíc. Že si to v budoucnu jednou zkazím a všechno budu muset dělat od začátku.

Přesně tak to ale u Boha funguje, řekl: Hle, činím všechno nové! Bojíte se, že když se teď máte hezky, že jste Bohu věrní a bojujete dobrý boj, tak, bojíte se, že selžete a všechno to ztratíte? Povzbudím vás – skutečně to ztratíte. Selžete, padnete a o všechno přijdete. Ale věrný je Bůh, který vám nepostaví stejný dům, který jste si sami zbořili – postaví mnohem větší a honosnější. A proto se budu snažit i přestože mě děsí to, že budu padat a nebude se dařit. Bůh je v tom se mnou.

Nebojte se!