Jeden muž měl hada. Byl s ním natolik sžitý, že se z něj stal jeho domácí mazlíček. Dokonce vedle něj spával v posteli. Pojednou se stalo, že had, který ležel vedle muže, zaujmul podivnou polohu – ležel naprosto rovně. Hadi i když leží, tak bývají zvlnění, ale tento ležel naprosto rovně jako laťka. Muž tedy vyhledal odborníka, zkušenějšího chovatele a říká mu: „Můj had si vedle mě lehá a je úplně rovný. Co mám dělat?“ Chovatel mu odpověděl: „Toho hada se zbav. On si tě měří, aby zjistil, jestli se do něj vejdeš.“
Podobně je to i v našich životech. Prožíváme celý náš den a na každém kroku nás následuje náš milý přítel. Dokonce i když odpočíváme, leží jen klidně vedle nás. Nezapomeňme však, že ďábel si nás takto jen „měří“! Sám se vydává za anděla světla (2 K 11:14). Mnohdy může být jen vedle nás, nemusí vůbec útočit. Může se nám skutečně naoko jevit jako dobrý přítel, který nám nabízí mnoho dobrého, pokud jej budeme následovat (L 4:7).
Nemysleme si, prosím, že ďábel má moc nás pouze uvádět k hříchu. Je skutečně mocný a pokušení je jen jednou z mnoha dovedností. Nemusí nás nutně uvádět v nějaký velmi vážný hřích. Může v nás jen pomalu zasévat semeno, posilnit naši pýchu, abychom milovali službu Bohu více než Boha. Přes tyto malé odchylky se člověk časem může například dostat do situace, kdy ho Bůh začne nudit. Hřích je závažná věc, ale myslím, že ďáblu jde o mnohem víc, než jen o to, abychom zhřešili. On nás chce dostat.
Avšak největší hloupost, které se můžeme dopustit, je domnívat se (a věřit tomu!), že had vedle nás jen leží, tak jako to dělal vždy, že je neškodný – nebo se snad dopustit toho omylu a myslet si, že vedle nás žádný had není. Co by dělal ďábel v mém životě? Vždyť jsem tak malý, nic nedokážu a neustále hřeším a padám, měl by se soustředit na někoho lepšího. Ďábel a v České republice? Ale to je omyl. Co by zde dělal, vždyť je tady tak málo křesťanů. Ďábel v naší církvi? Ale no tak, vždyť mimo těch pár nesvárů mezi bratry a sestrami, jsme „docela dobrá“ církev.
Ďábel se raduje, když nás slyší říkat „docela dobrý“, pokud termín „docela dobrý“ signalizuje určitou nedokonalost, které se lze vyhnout. Této slabosti se v tomto případě nevyhýbáme, neboť jsme se současným stavem spokojeni, protože nás bezprostředně neohrožuje = had ležící vedle nás, o kterém si myslíme, že se jen protahuje. Nebo náš život, ve kterém chybí jakási jiskra, ale nic zvlášť špatného se neděje – vlastně jsme na tom „docela dobře“.
